Pilotní ročník projektu Rekino je téměř u konce. Naší poslední zastávkou budou jihočeské Nové Hrady. Dům s bohatou historií a řadou funkcí fungoval až do roku 2013 také jako biograf. Po téměř dvaceti letech se do něj vrací pravidelné projekce, byť zatím v „opatrném“ jednoměsíčním režimu. Po intenzivních mnohaměsíčních přípravách ve spolupráci s Kulturním a informačních centrem Nové Hrady se tak společně připravená událost stane nejen jednodenním oživením, ale také slavnostním (znovu)otevřením.
V zaniklém kině se zachovaly původní promítací stroje, které prošly důkladným servisem. Díky tomu bude obnovené kino uvádět filmy nejen z digitálních nosičů, ale také z 35mm filmových kopií. Tak tomu bude i v zahajovací den, kdy se podíváme na digitální pásmo krátkých animovaných filmů z produkce ateliéru Animace a film Vysoké školy uměleckoprůmyslové, ale především na celovečerní film Světáci Zdeňka Podskalského z roku 1969 uváděný z dobové kopie.
Odpolední program bude tradičně patřit dětem. Pod vedením filmařky Veroniky Poslední jsme připravily výtvarnou dílnu a pozvali jsme také Tomáše Machka ze Sladovny Písek, který nabídne příchozím možnost vyzkoušet si principy animace prostřednictvím několika jednoduchých experimentů.
Partnery a sponzory akce Kino Český dům ožívá! jsou Ministerstvo kultury, Animace a film UMPRUM, Nadace Via, Sladovna písek a Tiskárna POLYGOS s.r.o. Benešov.
Před akcí, která proběhne 4. října v kině Dukla, jsme se s podcastem vydali do Východočeského muzea v Pardubicích, abychom vyzpovídali historika Matěje Bekeru. Povídali jsme si s ním o historii pardubických kin, která vznikala především za první republiky. Významné modernistické stavby ze 20. a 30. let, doplnila v polovině 60. let také Dukla, která byla součástí rozsáhlého stejnojmenného kompexu kulturního domu.
Pardubické kino Dukla sídlilo ve stejnojmenném kulturním domě, který vznikl na přelomu 50. a 60. let v centru nově budovaného sídliště. Výjimečná hodnota komplexu nás motivovala k tomu, abychom v tématu dne akcentovali architektonické dědictví, potažmo filmovou scénografii. Hlavním filmem bude proto výjimečné dílo Jindřicha Poláka Ikarie XB 1 (1963), které promítneme z historické 35mm kopie vyvolané na Eastman Kodak, která je opatřena anglickými titulky. Poprvé bude tak náš program ENG friendly! Po filmu bude navíc následovat debata s podcastem Kulešof, který moderují kritici Martin Pleštil a Antonín Tesař.
Animovaná dílna propojí téma architektury s motivy sci-fi a vesmíru a výtvarné tvoření, ke kterému se (nejen) děti budou moct připojit kdykoliv v čase od dvou šesti hodin, bude sice motivovat k zamýšlení nad prostorovými řešením budov kin, ale bude otevřené i fantazii všech příchozích. K dispozici máme nejrůznější výtvarné potřeby a materiály jako textilie nebo plastelína. Téma dne bude akcentovat i pásmo animovaných filmů z produkce ateliéru Animace a film na UMPRUM.
Výjimečné téma dne umožnilo partnerství s pardubickým spolkem Offcity, který připravil komentovanou prohlídku Domu kultury Dukla, která obsáhne i ubranistické souvislosti městského obvodu a fenomén kulturních domů. Akce jako celek byla díky tomu zařazena do festivalu Den architektury. Součástí programu bude navíc fotografická výstava, která představí architekturu sídlišť a budovy pardubických kin.
Akci Kino Dukla ožívá! podpořilo Ministerstvo kultury, Město Pardubice, Městský obvod Pardubice V a Synthesia. Děkujeme!
Třetí letošní zastávkou bude zaniklé pardubické kino, které sídlilo v kulturním domě stejnojmenného sídliště Dukla. V promítací kabině se dochovaly třicetipětimilimetrové projektory instalované v závěru 80. let. Stejně jako v Českém Šternberku se navíc pokusíme rozpohybovat i šestnáctky! Tentokrát jsme spojily síly s místním spolkem Offcity a zohledňujeme při přípravě historii kulturního domu a stejnojmenného sídliště. Událost Kino Dukla ožívá! byla díky tomu zařazena do festivalu Den architektury.
Program zveřejníme už brzy. Zatím posíláme především do Pardubic výzvu pro ty, kteří do Dukly před jejím zavřením chodili: Pracovali jste v tomto kině, máte osobní vzpomínky na Kino Dukla, nebo byste rádi během akce vystavili svoje fotografie pardubického sídliště?
Pro účely výstavy poptáváme fotografie lokality Pardubice-Dukla z různých období, stejně jako snímky zachycující další česká sídliště budovaná od 40. do 80. let 20. století. Zajímají nás nejen dobové i současné fotografie žánru architektura a urbanismus, ale i snímky vypovídající o každodenním životě na sídlišti. Cílem je vytvořit soubor odrážející různorodé umělecké a technologické přístupy, ale i autorský pohled zástupců různých generací na fenomén sídliště. Kolektivní výstava bude jedním z doprovodných programů naší akce.
Ať už s námi chcete sdílet vzpomínky nebo fotografie, ozvěte se nám prostřednictvím e-mailu na rekino.cz@gmail.com nebo telefonicky na 778 522 718.
Akci Kino Dukla ožívá! podpořilo Ministerstvo kultury, Město Pardubice a Městský obvod Pardubice V.Děkujeme!
Letošní léto je navzdory očekávání deštivé. Několik dní před sobotní akci v Českém Šternberku vydatně pršelo. Napjatě jsme proto sledovali předpověď počasí, která slibovala jeden jediný slunečný den z celého týdne, kterým měla být právě sobota 19. července. Naštěstí v pátek odpoledne skutečně déšť ustal, takže jsme v klidu mohli začít s přípravami akce Kino Sokol ožívá!
Dramaturgie dne se nesla v letním duchu. Díky pokračujícímu partnerství s ateliérem Animace a filmu Vysoké školy uměleckoprůmyslové jsme uvedli hodinové pásmo animovaných filmů, propojených nejen probíhajícím ročním obdobím, ale i souvisejícími tématy – výlety, cestováním, exotickými destinacemi. Náš promítač Jan Florian navíc připravil animované pásmo sestavené z 16mm filmů.
Důležitým programovým bodem bylo pásmo sestavené z ukázek z amatérských a celovečerních filmů, které se natáčeli v Českém Šternberku a Posázaví. Hodinový program rámovaný komentářem Marie Barešové představil snímky jako Příchozí z temnot nebo Lásky jedné plavovlásky. Nečekaným bonusem tohoto pásma se stala projekce promítače Aleše Neliby, který do Českého Šternberka přivezl 8mm projektor společně s reportážními záběry dětského dne, slaveného v sokolovně někdy v 80. letech. Máme radost, že právě tento bod programu připravený na míru pro místní obyvatele měl nejvyšší návštěvnost. Nezapadly ale ani odpolední filmy promítané z 35mm filmových kopií zapůjčených z Národního filmového archivu – Léto s kovbojem a O slavnosti a hostech.
Výtvarná dílna určená dětem probíhala tentokrát venku. Její autorka Veronika Poslední se inspirovala tvorbou Ester Krumbachové. Děti měly k dispozici nejen výtvarné potřeby, ale i přírodniny, ze kterých inscenovaly prostřený stůl.
Celodenní akci navštívilo více než sto lidí. V sokolovně a jejím okolí se objevili příslušníci všech generací – starousedlíci, místní chalupáři, výletníci, rodiny s dětmi, filmoví nadšenci nebo promítači. Pestré složení příchozích bezezbytku naplnilo naše cíle – propojit návštěvnictvo různého věku nad programem zaměřeným na místní komunitu i filmové fandy.
Foto: Dana LicehamrováDalší fotografie najdete na našem Facebooku a Instagramu.
Nadměrná letní horka opět zasáhla lidi, kteří si nazouvají sandály a vydávají se ven hledat sezónní potěšení. A jaké je lepší místo k víkendovému výletu než Český Šternberk, úchvatné město s přibližně 200 obyvateli a jedním mohutným hradem, téměř v samém srdci Česka? 19. července ožije Kino Sokol v Českém Šternberku díky projektu Rekino promítáním filmů, animací a výtvarnou dílnou pro děti. V nejnovější epizodě podcastu Rekino se noříme do práce, která stála za touto vzrušující akcí.
Scházíme se také, abychom diskutovali o tom, co nás baví na cestování vlakem, zmiňujeme oblíbené výlety po republice a rozhodujeme se, která kina bychom rádi znovu otevřeli – na mysli nám vytanou kina v Novém Městě na Moravě, Kovářské, Varnsdorfu a Zastávce u Brna. Od dalekého Ústí nad Labem až po vstupování mezi světy v Hranicích prozkoumáváme požitky cestování mimo vyšlapané cesty a objevování pozoruhodných kin, jako je Naše Kino ve Šternberku (ne Českém), Městské Kino v Chrudimi, Kino Sokol v Litomyšli (které jsme museli dohromady navštívit snad tisíckrát) a Kino Odboj v Opavě.
Naše cesty nás zavedly do kin, která jsou nejen historická, ale i architektonicky inspirativní, a i tomu se v pořadu věnujeme – masivní dřevěné obložení Našeho kina, socialistický realismus Kina Soběslav nebo choceňského Kino Máj. Živá architektura kin v Dobrušce a Novém Městě nad Metují nás zavede na jiná, modernější místa.Je to romantická povaha cestování vlakem, která nás uchvacuje – umění vybrat si další cíl, sledovat, jak kolem okna vlaku prolétávají významná města a vesnice, které nás lákají k zastávce na další cestě. Necháváme to všechno plynout, zatímco pohodlně sedíme na zvoleném sedadle nebo dychtivě u stolu v jídelním voze a čekáme na studené pivo či teplou polévku. Vystoupení z vlaku má určité kouzlo, ať už na neznámé místo, nebo do známé destinace plné přátel a rodiny.
Využití historických kin jako orientačních městských bodů nabízí důvod k prozkoumávání míst alternativnějším způsobem – šanci zahrát si na flanéra při procházce po cestách, kudy by se jinak člověk nevydal. Nad tím se zamýšlíme ve třetí epizodě podcastu a zveme vás, abyste si cestu užili s námi a třeba se nám ozvali s vlastními zážitky, výlety a oblíbenými kiny. Co pro vás cestování znamená?
Craig BindingOriginální verzi tohoto textu najdete v angličtině na blogu KINO CZ.
